Klášter Porta Coeli u Tišnova založila královna Konstancie Uherská, vdova po Přemyslovi Otakaru I. ve 30. letech 13. století. Klášter Porta Coeli založila sice královna Konstancie, do jisté míry jej však lze pokládat i za dílo jejího muže.
Přemysl Otakar I. si totiž přál založit cisterciácký klášter, během svého života však tento plán nestačil realizovat. Proto na smrtelném loži požádal královnu, aby se jeho myšlenky ujala a uvedla ji v život. Konstancie se tohoto záměru chopila a ihned ho začala uskutečňovat. Po delším hledání vhodného místa se rozhodla pro moravský Tišnov, kde se první cisterciačky usadily snad v roce 1332. Odkud tyto mnišky přišly, prameny neuvádějí, je možné, že jejich původním klášterem byla slezská Třebnice, s níž měl pražský královský dvůr dobré styky. Klášter získal řádové jméno Porta Coeli, Brána nebes. V rámci řádové hierarchie byl nový ústav podřízen nejstaršímu moravskému cisterciáckému klášteru, Velehradu, jehož opat měl na cisterciačky značný vliv. Konstancie Uherská své založení skutečně královsky obdarovala, když sestrám věnovala na dvě desítky lokalit k výživě.
Z písemných pramenů vyplývá, že klášterní výstavba byla neobyčejně rychlá. Klášterní kostel, románsko gotická bazilika, byl vystavěn zřejmě mezi lety 1233 a 1240. Za života zakladatelky vznikl také monumentální vstupní portál kostela, v jehož středu je vyobrazen trůnící Kristus v mandorle, k jehož nohám kladou donátoři, královna Konstancie a Přemysl Otakar I., model kostela. Na stavbu kostela bezprostředně navázaly práce na východním křídle konventu s kapitulní síní a dormitářem v patře. Zbylé části kvadratury byly pravděpodobně dokončeny do poloviny 13. století. V téže době vzniklo také opevnění s hradební zdí, příkopem a věžemi. Zdá se, že za necelá dvě desetiletí byla vybudována podstatná část kláštera. Takové tempo výstavby bylo v našich středověkých poměrech nebývalé a dosvědčuje, že královna výstavbu svého kláštera neobyčejně dobře zabezpečila, a to jak financemi, tak i stavebníky, kteří na ní pracovali.
Je jisté, že se Konstancie Uherská o své založení velmi zajímala. Písemné prameny dokládají, že klášter často navštěvovala a ke konci svého života zde pravděpodobně i žila. Předklášteří si také zvolila za místo svého odpočinku a byla zde po své smrti v roce 1240 pohřbena. O rok dříve ve zdejším chrámu spočinuly také ostatky Konstanciina syna Přemysla, markraběte moravského.
Ve 13. století, jak se zdá, bylo postavení kláštera dobré, jeho majetek se nadále zvyšoval a cisterciačky získaly četná významná privilegia od českých králů i od papežů. V průběhu 14. století se však ekonomické poměry začaly horšit, v 70. letech klášter vyhořel a poté byla jeho hospodářská situace již natolik špatná, že musel zastavovat a prodávat své statky. O osudu kláštera za husitských válek nejsou žádné zprávy, dá se ale předpokládat, že jeptišky svůj domov opustily a uchýlily se do bezpečí, snad v pevném Brně.
Hospodářská situace tisovského konventu se nezlepšila ani po skončení husitských válek. Ve druhé polovině 15. století získal nárok na poloviční podíl z výnosu jejich zboží rod pánů z Pernštejna, což vedlo nejen ke zmenšení příjmů, ale také k dlouhodobým zásahům Pernštejnů do pravomocí abatyše. V 16. století situaci dále zkomplikovala nastupující vlnoa protestantismu, která se odrazila i na úpadku řeholního života. Počet sester v konventu poklesl a zachované zprávy hovoří i o mravním úpadku mnišek. V roce 1597 přešel klášter, ještě před vymřením Pernštejnů pod císařskou komoru. 17. století přineslo pozvolnou obnovu kláštera, zlepšující se situaci však narušila třicetiletá válka. Další těžkou ránu přinesl tisovskému domu vpád Prusů na Moravu v roce 1741, kdy byl zcela vydrancován.
V roce 1782, za vlády Josefa II. byl klášter se 45 sestrami a 7 novickami zrušen. Bývalý konventní kostel začal sloužit jako farní chrám, budovy klausury byly postupně využity jako tkalcovna, barvírna vlny, výrobna mýdla a cukrovar. K obnově klášterního života v Tišnově došlo na přelomu 19. a 20. století. Zasloužil se o to klášter cisterciaček Marienthal v Horní Lužici. Ten zakoupil roku 1861 celé tišnovské panství, jeptišky z Marienthalu pak do Předklášteří přišly v roce 1901. Vzhledem k tomu, že původní kostel cisterciaček zůstal i nadále farním chrámem, postavily si sestry při západním křídle ambitu novogotickou konventní kapli jako svou oratoř. Obnovený klášter existoval až do roku 1950, kdy byl jako ostatní řeholní instituce v Československu zrušen. Některé řeholnice zde však směly zůstat a pracovat na státním statku. K obnově konventu došlo v roce 1990, kdy byl tajný řeholní život z předchozích desetiletí legalizován.
Dnes žije v Porta Coeli několik sester a jedná se o jediný řádový dům cisterciaček v České republice. Část budov využívá Podhorácké muzeum, které se v rámci svých expozic věnuj i dějinám a přítomnosti zdejšího kláštera.
Roku 2010 byl klášter Porta Coeli prohlášen Národní kulturní památkou.