Klášter benediktinek v Teplicích založila Judita Durynská, manželka krále Vladislava I. Šlo v pořadí o druhý dům tohoto řádu v Čechách, po klášteře sv. Jiří na Pražském hradě, odkud byl do Teplic také povolán konvent.
Datum založení není přesně známo, předpokládá se, že k němu došlo nejspíše mezi léty 1160-1167. Za zmínku stojí skutečnost, že klášter vznikl u léčivého pramene, jenž pak v budoucnu dal vzniknout v Teplicích lázeňství.
Jeptišky dostaly od královny starší zeměpanský dvorec s kostelem, jež sloužil jako jejich sídlo po dobu, než byl vystavěn kamenný klášter. Nový konventní kostel vznikl podle vzoru Svatojiřské baziliky, a to podle její přestavby po roce 1142. Šlo o trojlodní baziliku bez transeptu vybudovanou z opukových kvádříků. Hlavní loď uzavíral čtvercový zvýšený chór s apsidou, pod nímž se nacházela trojlodní krypta. K severní straně severní lodi přiléhala kaple. Chrám byl dokončen v době kolem roku 1200. Podle zpráv kronikářů byla v kostele pohřbena zakladatelka kláštera, královna Judita. Kostel i připojený konvent byly vybudovány v románském stylu. V roce 1277 klášterní kostel poškodil požár, po němž následovala raně gotická rekonstrukce.
Jako královská fundace byl klášter poměrně bohatě obdařen statky, uvádí se, že mu patřilo více než 35 vesnic. Jeptišky též založily město Teplice.
Zánik kláštera přivodily husitské války. Poté, co byl klášter dobyt a vypálen, odešly z Teplic poslední sestry ve třicátých letech 15. století. Za vlády Jiřího z Poděbrad přešlo klášterní panství na královnu Johanu z Rožmitálu a budovy někdejšího kláštera byly přeměněny na opevněné sídlo, nazývané v pozdější době zámek. Během následujících staletí zámek prošel rukama různých majitelů, kteří jej dali opakovaně přestavět. Přes četné úpravy však se však v jeho jádru uchovaly významné pozůstatky původní stavby.
Dnes v budově někdejšího zámku sídlí Regionální muzeum v Teplicích. Rekonstrukce objektu na počátku 21. století pomohla odkrýt a restaurovat rozsáhlé úseky románského zdiva včetně několika oken a portálů. Na rozdíl od kláštera z konventního kostela zůstalo jen velmi málo. Pobořený chrám, jehož střecha se propadla, byl v 16. století rozebrán na stavební materiál. Jeho podobu pomohl objasnit až archeologický průzkum v padesátých letech 20. století. Archeologický výzkum kromě jiného odkryl i původní románskou kryptu, která byla později rekonstruována a zpřístupněna.