Premonstráti jsou kanovnickým řádem žijícím podle řehole sv. Augustina. Řád založil v první polovině 12. století Norbert z Xanten.
Norbert pocházel z významného šlechtického rodu ve Vestfálsku. V mládí prodělal konverzi, po níž se obrátil plně k duchovnímu životu a začal putovat jako kazatel a hlásal slovo Boží. Roku 1120 založil v Prémontré u severofrancouzského Laonu řeholní kanonii, jež se stala mateřským domem budoucího řádu. Pokusil se v něm skloubit kontemplativní život za s aktivní službou mezi věřícími ve farní správě. V Prémontré působil do 1126 jako opat, poté se stal magdeburským arcibiskupem. Zemřel roku 1134, kanonizován byl v roce 1582. Roku 1627 po obsazení Magdeburku protestanty byly jeho ostatky přeneseny do Strahovského kláštera v Praze.
Nový řád, jenž se podle svého centra nazýval premonstrátský, schválil v roce 1126 papež Honorius II. Premonstráti se vedle služby v duchovní správě ve farnostech věnovali charitativním činnostem, mj. ve vlastních špitálech. Jako první uskutečnili ideu třetího řádu, tj. spojení laiků mimo klášter s životem řeholní komunity. Po odchodu Norberta do Magdeburgu přešlo vedení řádu na druhého opata v Prémontré Huga z Fosses (+1164), který se zasloužil o jeho rychlé rozšíření do řady evropských zemí. Základem řádové struktury se staly filiačně propojené kanonie v čele s opaty (v některých regionech byl pro představené používán termín probošt). V čele řádu stál generální opat sídlící v Prémontré, jemuž pomáhali tzv. otcové řádu, opati z Floreffe, Laonu a Cuissy. Roku 1320 byl řád rozdělen do třiceti správních okrsků, tzv.cirkárií, v jejichž čele stáli cirkátoři a později generální vikáři. V řádu působili vedle kanovníků také laičtí bratři.
Řádovým oděvem kanovníků byl bílý hábit se škapulířem, cingulem a biretem. Znak tvoří dvě zkřížené opatské berly v modrém štítu posetém liliemi.
Do Čech se premonstráti dostali relativně nedlouho po vzniku řádu, v první polovině 40. let 12. století. Zásluhu na založení prvních kanonií měl olomoucký biskup Jindřich Zdík, jenž byl v úzkých kontaktech s řádovým centrem v Prémontré. Nejstarší český řeholní dům vznikl z vůle knížete Vladislava II. v Praze na Strahově, kam přišli kanovníci z porýnského Steinfeldu. Krátce poté byly založeny i další kanonie v Želivi a Litomyšli. Na konci 12. st. vznikl zásluhou blahoslaveného Hroznaty klášter v Teplé. Morava přivítala první premonstráty roku 1151, když byl řád uveden do původně benediktinského kláštera v Hradisku u Olomouce. Do konce 12. st. vznikl na Moravě druhý dům v Louce, dnes součást Znojma, založený knížetem Konrádem II. Otou.
Zároveň s mužskou větví premonstrátského řádu se vytvořila i jeho ženská odnož, premonstrátky (1120). Ačkoliv myšlenka tzv. podvojných klášterů (dvojkláštery zřízené pro mužskou i ženskou větev, vnitřně však oddělené) generální kapitula řádu 1140 odmítla a rozhodla zřizovat zvlášť mužské a zvlášť ženské kláštery; organizační svázanost obou linií řádu však zůstala. Domy premonstrátských sester vizitoval opat nadřízeného mužského kláštera, duchovní správu obstarávali řeholníci, pro něž se při ženských domech zřizovala proboštství. Podobně jako v mužských konventech pracovali bratři.laici, působily v ženské větvi řádu vedle chórových sester také sestry laické.
První a zároveň nejvýznamnější ústav premonstrátek na české půdě založila v letech 1144-1145 manželka knížete Vladislava II., Gertruda v severočeských Doksanech. Doksanský klášter, podřízený strahovským opatům, získal v rámci českého státu preferované postavení, kde získávaly své vzdělání dívky z předních rodů, včetně dcer z přemyslovského rozrodu.